Fenomén obydlí, stavěných z alternativních materiálů vůči zděným stavbám, začíná čím dál více budit zájem širší veřejnosti naší republiky. Mnozí budoucí majitelé domů však stále upřednostňují klasické domy před dřevostavbami pouze z důvodu malé informovanosti o této nové eventualitě bydlení. Proto bych se vám rád pokusil tento moderní způsob bydlení trochu přiblížit.


Dřevěné roubené stavení bylo i na našem území už v době 17.-19. století velice oblíbenou variantou staveb. Základem stěn bývalo roubení (tj. sestava vodorovně vrstvených trámů, vázaných v nároží tesařskými spoji, popřípadě svislými kůly v přesahu zhlaví (nárožních konců)). Spáry mezi kmeny bývaly vyplněny tenčí tyčovinou a utěsněny mechem, přes který se natáhla hliněná mazanina, která bývala v interiéru obílená. Dnes je trend těchto klasických roubenek také oblíbený a rozšířený. S tehdejšími stavbami se však shodují pouze vzhledem. Liší se hlavně tloušťkou trámů (140 - 160 mm), která nedostačuje platným stanovám ohledně tepelného odporu, proto musí být dále doplňovány dodatečným zateplením. Tím může být izolace z minerálních nebo skelných vláken z vnitřní strany roubené obvodové stěny či vnitřní přizdívkou z příčkového zdiva nebo z plynosilikátových příčkovek. To již zaručuje potřebný tepelný odpor stěn, ten bývá ještě podstatně vyšší u dřevostaveb z několikavrstvých panelů, což majitelé jistě vřele přivítají z hlediska úspory topných výdajů.


Dalším důležitým faktem je samotná stavba roubenky. Může být překvapivé, že práce na stavbě dřevostavby, mohou probíhat v jakékoli roční době (krom položení základní desky, i ta je však vybudována velice rychle, protože základy se betonují pouze pod obvodovými stěnami,což umožňuje nižsí hmotnost domu oproti zděným stavbám). Běžný srubový dům o rozměrech 10x10m je tedy za dva až tři měsíce vyroben. Po vyrobení je rozložen, přenesen na pozemek investora, kde je celý dům cca za 1 měsíc opět složen. Zbylé práce (krov, broušení, impregnace) jsou zvládnuty také v časovém úseku jednoho měsíce. Vedení uvnitř stěn (voda, topení, plyn, elektro) se realizuje podobně jako v sádrokartonových příčkách. Elektrické rozvody jsou vedeny pomocí moderních samozhášivých kabelů. Vodovodní potrubí se obaluje izolačním materiálem proti kondenzaci a tepelným ztrátám.


Jedním ze známých mýtů o dřevostavbách, je nebezpečnost, kvůli hořlavosti dřeva. I zde, však odborníci ukazují na výhodnost dřevostaveb. Požáry v těchto bytech vznikají především vznícením snadno hořlavých materiálů (textilií, nábytku, plastů, technických hořlavin atd.) v důsledku špatného zacházení s otevřeným ohněm a elektrickými spotřebiči nebo pro vadný stav energetických rozvodů a neodbornou manipulaci s nimi. Typ konstrukce v těchto případech má vždy alibi. samotné dřevo vykazuje vysokou odolnost proti vznícení a i při samotném hoření se chová předvídatelně. Další nedůvěra se vyslovuje životnosti dřevostaveb, avšak i ta je neoprávněná. Tento typ budov má srovnatelnou životnost s klasickými zděnými obydlími, ale samozřejmě záleží na pěči, kterou jim majitel věnuje. V každém případě, i dřevostavby musejí splňovat přísné zákonné a normové požadavky na pevnost, stabilitu a životnost. Rozhodně se o těchto budovách nedá říct, že by byly nějakými nízkoživotnostními úkryty pro chudé, dřevo jako materiál je základem mnoha významných budov a v dobrém provedení může působit velice reprezentativně. Dřevostavbu upřednostnil například i světoznamý Bill Gates.